""k Všeho, cos flkal, nevyplývá, nakolik je ctnost toho či onoho druhu vyžadována k tomu, aby někdo z vás dosáhl určitého společenského postavenI. Tím spíše, že lidé jsou do úřadů povznášeni právě na základě těchto ctnosti: kněží pro svou zbožnost a učenost, vojáci pro svou rozhodnost a udatnost, soudcové pro svou poctivost, senátoři pro lásku ke své vlasti, rádcové pro svou moudrost... Nemohu než dospět k závěru, že podstatná část lidskélio společenství je tim nejškodlivějším druhem malých ohavných parazitd, kteří se kdy plazili po zemském povrchu." .

Jonathan Swift, Gulliverovy cesty

Část první

KNĚŽÍ PRO SVOU UČENOST

1

Celé Lidstvo čítalo sto dvacet osm lidí.
Není divu, že tak ohromná tlupa už dávno zaplnila víc než tucet doupat. Houfy složené ze člend Společenství mužd hlídkovaly v plné zbroji v okrajových chodbách: třiadvacet mladíkd v rozpuku sil, jejich náčelníci a mladiství nováčci, kteří jim byli k ruce, m~li za úkol odrazit jakékoli nebezpečí, jež Lidstvu hrozilo. . .
Erik Samotář přišel do tohoto ozbrojeného seskupení jako nováček. Zatím se jen učil válečnickému umění a byl pouhým poslíčkem, poskokem ostřílených mužd, ktefl už prokázali, co .
v nich je. Avšak zítra, zítra...
Měl právě narozeniny. Zítra bude vyslán, aby ve jménu Lidstva provedl svou první loupež. Až se vrátí - a on se vrátí, žádný strach, je přece chytrý a hbitý - potom pryč s vytahanou chlapeckou zástěrkou! Nahradí ji pevný bederní pás hrdého I bojovníka Společenství mužd.
Pak bude mít právo pozvednout hlas a vyjádřit své mínění I v Radě Lidstva. Bude smět upřít pohled na ženy, kdy se mu I zlíbí, na jak dlouho se mu zlíbí, bude se k nim moci přiblížit a...
Bloumal na samém okraji doupěte a v ruce držel oštěp, který I přiostřoval pro svého strýce. Nedaleko odtud, kde začínalo I doupě žen, připravovalo několik členek Společenství žen jídlo, I které bylo toho dne uloupeno ze skladišť Netvoru. Při tomto i obřadu záleželo na přesném provedení každého kouzla, I přesném vyřčení každého zaříkadla, jinak by pokrm nebyl pro I lidi poživatelný, ba dokonce mohl být nebezpečný. Lidstvo mělo vskutku štěstí: mělo spoustu potravy, která byla snadno dosažitelná, a žellf se vyznaly v kouzelných obřadech nezbytných kjeho přípravě. .
A jaké ženy! Nádherná stvoření!
Tak třeba Sára Ranhojička, která měla neuvěřitelný přehled o tom, který pokrm je a který n~í k jídlu, jejímž jediným oděvem byly dlouhé vlnité vlasy, které střídavě odhalovaly a zahalovaly její boky a ňadra, nad něž v celém Lidstvu nebylo.
To by byla žena pro tebe! Aspoň pětkrát už přivedla na svět mladé a z toho dva' vrhy byly co do počtu mláďat dosud nepřekonané.
Erik pozoroval, jak Sára pod lampou visíd ze stropu doupěte otáčí ohromným žlutým soustem pořád doko'la. Co na něm hledala, to věděla jen ona sama. Hledala, až našla. Jak, to bylo její tajemství. Takovou ženu by mu všichni záviděli! ' Jenže Sárabyla ženou vddce tlupy a jako taková byla pro Erika naprosto nedosažitelná. Její dcera, Selma Hladká kdže, by snad mohla být poctěna jeho pozorností. Jenže ta doposud nosí vlasy spletené do těžkého copu. Potrvá ještě tak rok, než ji Společenství žen přijme do svých řad a povolí jí zakrýt nahotu rozpuštěnými vlasy. Kdepak, ta je příliš mladá a bezvýznamná pro muže ve věku, kdy má být přijat mezi bojovníky.
Erikovy oči spočinuly na jiné dívce. Už hodnou chvíli ho pozorovala a zpoza dlouhých řas se na něj usmívala. Harrieta Kronikáfka, nejstarší dcera Rity Strážkyně video záznamu, jež jednoho dne převezme úřad své matky. Teď to byla rozkošná štíhlá dívka. Vlasy měla volně rozpuštěné na znamení dokonalého ženství.
Erik zachytil~její letmé úsměvy už dřív. Zvlášť v posledních několika týdnech, kdy se blížil čas jeho velké loupeže. Věděl, že když bude úspěšný - a on bude úspěšný, ani ho nenapadlo, že by nebyl - ,bude mít u' Harriety větší šanci, až, se pokusí o sblížení. Ovšem Harrieta je TUSovláska, tudíž jí podle tradice má provázet smdla. Zatím jí dalo dost práce najít partnera. Ale Erikova matka byla taky rusovláska...
Ano, Erikovu matku skutečně provázelo neštěstí. Její neštěstí se přeneslo dokonce i na jeho otce. Nicméně Harrieta byla ve svém věku pro jejich kmen velice užitečná. A vypadala dobře. A navÍC byla Erikovi příznivě nakloněna. Usmívala se na něj, teď už docela bez ostychu. '
"Hleďme na Erika!" uslyšel za zády něčí zvolání. "Už si hledá družku, Hej, Eriku! Ještě ani nenosíš bederní pás dospělých.
Napřed se podrobíš zkoušce. Pak ~teprve můžeš myslet na ženění!" Erik se otočil, před očima doivuky krásných představ.
U zdi doupěte, v němž sídlila jeho tlupa, okouněla skupina mladíků, kteří se pořád něčemu pochechtávali. Všichni už byli dospělí: všichni už měli za sebou svou první loupež.
Společensky byli Eriko;vi nadřazeni. Jediné, co mohl udělat, bylo zachovat klid.a rozvahu, .
"Já vím," začal. "Ženit se"neize do té doby, dokud..." "Pro někoho to znamená že nikdy," skočil mu do řeči jeden z mladíků. V ruce bezstarostně a pyšně svíral oštěp. "Až budeš míťloupež za sebou, budeš ještě muset přesvědčit nějakou ženu, že~jsi muž. A někteří přesvědčují ženy mockrát a pořád marně, jedináčku!" Opět propukl smích, halasnější než předtím. Erik Samotář cítil, jak ve tváři rudne. Jak si dovolují připomínat mu okolnosti jeho narození? Právě dnes, kdy pro něj nastal den všech dnů?
Kdy se má připravit na svou velkou loupež pro blaho všeho lidstva? ' Vh09il brusný kámen do vaku a hřbetem pravé ruky přejel ostří strýcova oštěpu: "Aspoň ji přesvědčím jednou provždy a bude jen má," řekl Royovi pomalu a odhodlaně. "Nebude z těch, které vyslyší kdekoho z celého kmene," o "Ty všiváku, jsi zosobněný přežitek minulosti}" řval Ro:y Rych~onohý. Vyskočil z chumlu ostatnícJ1 a s oštěpem v ruce se postavil před Erikem do střehu. "Koleduješ si o díru do břicha!
Moje žena mi dvakrát vrhla mladé. A byly to početné vrhy. Co bys jí mohl ~abídnout ty, mizerný jedináček!" "Dvakrát mladé sice vrhla, ale ne tobě!" vyštěkl Erik a rovněž se s. oštěpem v ruce postavil do střehu. "Jsi-li ty otcem, pak. se náčelníkovy blond vlélsy nejspfše přenášejí jako nákaza, něco jako spalničky." Roy se přikrčil a bodl oštěpem vpřed. Erik výpad odrazil a" ~ké zaútočil. Netrefil se, protože jeho sok uskočil stranou. Kroužili kolem sebe, spfiali si a uráželi jeden druhého, oči měl upřené na hrot protivníkova oštěpu. Ostatní mladíci ustoupili hloub do doupěte, aby jim udělali místo. .
Vtom uchvátila něčí silná paže Erika kolem pasu a zdvihla ho do výše. Dostal pořádný kopanec, až odletěl a opodál spadl na zem. V mžiku byl na nohou. Oštěp"stále třímal v ruce, otočil se a byl připraven postavit se novému nepříteli. Byl v takové ráži, že by bojoval třeba proti celému Lidstvu. Nikoli však proti Thomasovi Ničiteli pastí. Natolik zase v ráži nebyl. '.
Všechen vztek ho opustil, když poznal vůdce své tlupy.
S Thomasem bojovat nemohl. Byl to jeho strýc, nejudatnější ze všech mužů. Erik provinile zamířil k výklenku ve zdi, kde byly uloženy zbraně celé tlupy, a zasunul strýcův oštěp na místo. . "Co je to s tebou, Royi?" ptal se zatím Thomasův hlas. "Biješ se s nováčkem? Mysli-načest~své tlupy. Tohle je nám teď nejmíň zapotřebí. Šetři si svůj oštěp pro nepřátele. A cítíš-li se tak udatný, šetři si ho pro Netvory. Jes~li se mnou chceš dobře "vycházet, ať už se tohle v našem doupěti neopakuje."
"Já se s ním nebil," mumlal Roy a schovával oštěp. "Ten kluk si moc dovoloval. Musel jsem ho ztrestat." ' "Trestat máš obráceným koncem oštěpu. A vůbec, tohle je moje tlupa a o trestu tady rozhoduju já. Teď běžte a připr;:lVte se na zasedání Rady. Toho hocha si podám,sám." + P9slušně od kráčeli, ani se neohlédli. Thomasova tlupa byla po celém Lidstvu vyhlášena svou kázní. Stát se jejím členem byla čest. Ale aby někomu přede všemi řík~ali, že je kluk, hoch!
Hoch, když už je Erik velký a má se vypravit na loupežnou výpravu k Netvorům!
Ale když,selo vezme z druhé strany, Erik spíš snesl, když mu říkali, že je kluk, než že je jedináček. Z kluka stejně vyroste muž, kdežto, jedináček zůstane jedináčkem jednou provždy.
A bylo to skoro totéž jako být bastard - dítě ženy, která nebyla Společenstvím žen přijata za plnoprávnou členku. Svěřil se se svým trápením strýci, který ve výklenku kontroloval počet oštěpů.
"Není možné, že mifj otec měl nějaké děti s jinou ženou?
Říkal jsi přece, že byl jedním z nejlepších zlodějů, jaké jsme kdy měli."
Vddce tlupy se otočil a zadíval se na něj. Ruce zkřížil na prsou, takže mu svaly značně zmohutněly. Leskly se ve světle malé lucerničky, kterou měl připevněnou na čele a kterou směli nosit pouze plnoprávní bojovníci. Po chvíli potřásl hlavou a řekl:
"Eriku, na něco takového zapomeň. TVdj otec byl velice slavný. Byl nám vším. Erik Postrach spíží, tak jsme mu říkali;
Erik Bořitel zámkd, Erik Pýcha zlodějd, pýcha celého Lidstva.
To on mě naučil všemu, co znám. Ale ženu měl jen jednu.
A pokud se kolem něj ochomýtala nějaká jiná, dala si záležet na tom, aby to zdstalo v taj~osri. Teď ukliď ty oštěpy. Máš je tam nějak naházené. Srovnej jeden vedle druhého, hroty pěkně vzhdru. " Erik poslušně urovnal zbraně, za něž zodpovídal. Otočil se znovu ke strýci a zkoumal jeho tornu a měchy na vodu, které měl připravené na výpravu.
"Dejme tomu, že měl nějakou jinou ženu. Otec mohl mít další potomky s jednou, dvěma, třemi a třeba čtyřmi ženami.
A mohly to být početné vrhy. Kdybychom něco takového prokázali, přestal bych být jedináčkem. Už bych nebyl Erik Samotář." .
Ničitel pastí si povzdychl a na chvíli se zamyslel. Pak sundal oštěp zavěšený na rameni a vzal Erika za ruku. Vlekl mladíka do vedlejšího doupěte, až stanuli v jeho samém středu.
Obezřetně obhlédl všechny vchody a ujistil se, že jsou docela sami, než mu neobvykle hlubokým hlasem odpověděl:
"Nic takového se nám ,nikdy prokázat nepodaří. jestli nechceš být Erik Samotář a chceš-li být Erik s jiným přídomkem, je to zcela ve tvých rukou. Musíš provést dokonalou loupež. jakou kategorii si zvolíš?" O tom Erik ještě moc nepřemýšlel.
"Nejspíš jedničku, jak je zvykem. Většina nováčkd dělá jedničku. PrVní kategorii." Strýc nespokojeně semkl rty:
"První kategorii. Loupež ve skladu potravin. No dobrá..." Erik jeh() nespokojenost nechápal.
"Mys)íš, že člověk jako já, který si chce vysloužit nové jméno, by se měl přihlásit k vyšší kategorii jako skutečný bojovník?
Mám říct, že provedu loupež druhé kategorie - předmět Lidstvu užitečný? Udělal by to mi\j otct?" "Víš, co by udělal tvi\j otec?" "Ne. Co?" hořel Erik dychtivosti.
"V ólil by třeti kategorii. Kdybych já měl dělat nováčkovskou zkoušku, udělal bych to zrovna tak;" "Třetí kategorii? Suvenýr z území Netvoru? Ale na třeti kategorii se už strašně dlouhq nikdo nepřihlásil. Proč bych to měl udělat já?" "Protože je to víc než jen nováčkovská zkouška. Mi\že to být začátek nového života pro nás všechny." Erik se zakabonil. Co mi\že být víc než nováčkovská zkouška nutná I{ získání práv dospělého muže a bojovníka? "Uvnitř Lidstva se teď dějí všelijaké věci," pokračoval 1112mas Ničitel pasti neobvykle. naléhavým tónem. "Veliké věci. I ty jich budeš účasten. Tvoje loupežná výprava, zhostíš-li se jí se cti a uděláš-li všechno, co ti řeknu, mi\že uvést do pohybu všechno, co~náčelník kmene dosud drží v tajnosti." "Náčelník?" Erik byl zmaten. Chodil sem tam cizím doupětem, kde nesvítila jediná lampa. "Co má náčelník společného s mou loupežnou výpravou?" .
Strýc opět prověřil oba konce chodby.
"Eriku, co jenejdi\ležitější věc, kterou ty, já nebo. kdokoli z nás mdže udělat? Čemu je zasvěcen náš život? Proč jsme tady?" "To je jednoduché," opáčil Erik. "To je ta nejjednodušší otázka ze všech. Na tu umí odpovědět každé dítě: Musl1fU! zaútolit na Netvory, " citoval. "Vypudit je % naši planety, bude-li to 1fWžné.
. Vybojovat Zemi zpět pro Lidstvo, bude-li to 1fWžné. Avšak předevšlm musl1fU! oplatit Netvorům jejich útok. Způsobit jim takové utrpenl, jaké oni způsobili nám. Dát jim na vědomi, že tu stále ještě jS11U!, U stále ještě bojuje11U!. Mus{1fU! oplatit Netvorům útok. " "Oplatit Netvori\m útok. Správně. A jak jsme to až doposud dělali?" Erik Samotář vykulil na strýce oči. Tohle nebyla další otázka z katechismu. Určitě špatně slyšel. Strýc se přece nemohl dopustit v rituálním textu chyby tak zásadní povahy.
"DokáŽLJme to tak," pokračoval automaticky druhou odpovědí a hlas mu sklouzl. do monotónního drmolen{ školáka, "u znovu nabudeme technických %nalostl a dovednost! nalich pl'edkil Človlk kdysi býval pánem tvorstva: jeho odborné %nalosti mu umolnily svrchovanou vládu nad svitem. Al1Jchom "",hli udefit na Netvory, mustme si osvojit technologii nalich pl'edkiJ." .
"Dobrá, Eriku," řekl strýc chápavě. "Řekni mi jedno: co je to rechnmo~e?" .
To tu ještě nebylo. Teď byli na hony vzdáleni obvyklému pořadí otázek katechismu.
"Technolo~e je... technologie je...," škobrtal na neznámém cizím slově. "To je to, co znali naši předkové a jak toho dovedli využít. Jsou to znalosti a postupy nutné k výrobě vodíkové bomby, řízených střel a dalších ničivých zbraní, kreré kdysi naši předkové měli." "Byly jim ty zbraně k něčemu dobré? Myslím v boji s Netvory. Zastavily jejich postup?" Erik chvíli tonul v rozpacích, než se vzpamatovat Ano! Teď ví, kudy z toho ven. Jak se dostat zpět ke karechismu:
"Netekaná prudkost údem..." "Přestaň!" nakázal mu strýc. "Neříkej mi ty nesmysly!
Nečekaná prudkost úderu, věrolomnost Netvoro - copak ti to zní jako vysvětlení? Upřímně: Kdyby naši předkové byli skutečnými pány tvorstva a vlastnili tak ničivé zbraně, byli by Netvoři schopni je porazit? Vedl jsem svou tlupu do mnoha bojů a znám přednosti nečekaného útoku. Věř mi, chlapče, když se setkáš s přesilou, koukáš co nejrychleji zmizet. Protivníka lze srazit na kolena, když na něj nečekaně zaútočíš, ale pokud má víc sil než ty, na kolenou nezůstane. Je to tak?" "Nevím. Asi ano." .
"Ale já to vím. Mám spoustu zkušeností z mnoha bojů. Pamatuj si jedno: Naši předkové byli jednou poraženi a poraženými už zůstali. To znamená, že jejich věda a rechnika nebyla k ničemu. A znamená to," otočil hlavu a pohlédl Erikovi zpříma do očí, "znamená to, že když rechnická vyspělost nebyla našim předkům v boji s Netvory vůbec nic platná, nebyla by nic platná ani nám." Erik Samotář zbledl. To, co vyslechl, bylo kacířství. Strýc mu poklepal na rameno a zhluboka si povzdychl, jako by měl na konec vyřknout cosi velice nepříjemného. Naklonil se blíž, oči se mu pod doutnavkou na čele leskly a hlas se ztišil až k šepotu:
"Eriku, když jsem se tě ptal, co jsme doposud proti .Netvorům podnikli, odpověděl jsEMusíme na ně zaútočit. My jsme totiž zatím neudělali vt.bec nic. Nevíme, jak znovu nabýt znalostí našich předků, nemáme nářadí, zbraně, technologii - ať už je to, co je to - jenže všechno by nám stejně bylo k ničemu, protože to už jednou selhalo. Naprosto selhalo, a to na vrcholu svého rozvoje. Nemá smysl snažit se to obnovit." Teď Erik pochopil. Pochopil, proč strýc šeptal. Proč byl jejich rozhovor tak tajný. Tady šlo o krk.
"Strýčku Thomasi," zašeptal a hlas se mu chvěl, přestože se snažil mluvit klidně a vyfóvnaně, "jak dlouho patříš k lidem, kteří vyznávají vědu vetřelců? Kdy ses odvrátil od víry ve vědu našich předků?" . " Thomas Ničitel pastí»olaskal svůj oštěp, dřív než odpověděl. Přejížděl ho zlehka ci něžně, avšak oba dva věděli, že ta laskající dlaň je rázná a pádná. Jeho obrovité tělo, až na bederní pás a závěs na oštěpy zcela nahé, vypadalo, jako by bylo stále ve stfehu, připravené kdykoli vyrazit kterýmkoli směrem.
Znovu si změřil doupě od jednoho konce ke druhému.
Lampička n!l jeho čele prosvěcovala tmu rozvětvených chodeb.
I Erik napínal zrak do tmy, zda se někdo netiskne ke zdi, aby mohl poslouchát.
"Jak dlouho? Od té doby, co Jsem poznať tvého otce. Patřil k jiné tlupě, proto jsme se dřív neviděli, ale pak si vzal mou sestru. Dřív jsem o něm jen slýchal tak jako každý, byl totižskv~lý lupič. Ale když jsem se stal jeho švagrem, moc jsem se od něj naučil. Dozvěděl jsem se, jak překonat všechny zámky, jak zničit každou past -' a také jsem začal vyznávat vědu vetřelců.
On v ni věřil už léta. Přivedl k této víře tvou matku i mě.
Erik Samotář se od něj.odtáhl:
"Ne!" vykřikl jako smyslů zbavený: "Moje matka a můj otec ne! Byli to slušní lidé. Když zahynuli, byla za ně sloužena mše, protože přišli o. život na cestě za poznáním vědy našich předků..." Strýc mu svou silnou rukou zacpal ústa.
"Buď zticha, hlupáku, nebo je s námi oběma konec! Ovšemže tvoji rodiče byli slušní lidé. Jak myslíš, že zahynuli? Tvoje matka odešla s tvým otcem na území Netvort'i. Slyšel jsi někdy o ženě, která by se vydala na loupež se svým mužem? Myslíš, že šlo o obyčejnou loupež u Netvort'i? Oba vyznávali vědu vetřeldi a své víře ~loužili, jak nejlépe mohli. Položili za ni život." Erik zíral na strýcovu tvář skrz prsty ruky, která mu zakrývala polovinu obličeje. Vyznávali vědu vetřelců... sloužili své víře...
myslíš, že šlo o obyčejnou loupež...
Nikdy předtím si neuvědomil, jak výstřední bylo to, že jeho rodiče odešli na území Netvort'i spolu. Muž, který si vzal na výpravu s sebou ženu! Když se uklidnil, pustil ho strýc ze svého sevření.
"Jaký to byl druh loupeže, při níž moji rodiče zahynuli?" Thomas mu zkoumavě hleděl do tváře a vypadal spokojeně.
"Tentýž, o jaký požádáš ty," řekl. "Pokud jsi ovšem synem svého otce. Jsi-li muž hodný toho, abys pokračoval v jím započatém díle. Cítíš se na to?" Erik začal přikyvovat, Hak se přistihl, že krčí rameny, a nakonec svěsil hlavu. Nevěděl, co na to říct. Strýc mu J?yl příkladem, byl silný, moudrý a lstivý. Ovšem že se Erik chtěl vyrovnat svému otci a pokračovat v jeho díle. Ale teď měl před sebou nováčkovskou zkoušku. Prokázat, že je hoden stát ,se mužem a bojovníkem, bude obtížné samo o sobě. A hned při téhle zkoušce se zavázat k úkolu, při němž zahynul jeho otec, největší lupič, jakého kdy kmen měl, k úkolu kacířskému a rouhačskému?
"Zkusím to. Ale nevím, zda to zvládnu." "Zvládneš," ujistil ho strýc. "Už je pro tebe všechno připravené. Bude to jako procházka nově vykopaným doupětem, Eriku. Ale musíš obstát před zasedáním Rady. MusÍŠ neústupně trvat na svém, ať se děje cokoli. Náčelníkovi oznámíš, že sis zvolil třetí kategorii." "Ale proč třetí?" zeptal se Erik. "Proč to musí být zrovna suvenýr z území Netvort'i?" "Protože ho potřebujeme. A ty na tom budeš trvat bez ohledu na to, jaký tlak na tebe vyvinou. Měj na paměti, že nováček má právo zvolit si, co pt'ijde loupit. První loupež je věcí lupičova vlastního výběru." "Ale poslyš, strýčku..." Z druhého konce doupěte zaznělo zahvízdáni. Thomas Ničitel pastí pokynul směrem, odkud signál zazněl.
"Zasedání Rady začíná, hochu. Promluvíme si později, až cestou na výpravu. Teď si zapamatuj jedno: loupež třetí kategorie je tvdj vlastní nápad. jenom tvt1j. Zapomeň na všechno, o čem jsme spolu mluvili. Pokud se dostaneš do sporu s náčelníkem, vložím se do toho. jsem přece tvdj ochránce." Pokynul zmatenému synovci a odebral se na druhou stranu doupěte, kde.
čekali ostatní členové tlupy.
Kmen se shromáždil ve svém největším, ústředním doupěti pod velkými stropními světly, klerá směla být užívána pouze zde. Kromě několika strážných, kteří zdstali na hlídce ve vnějších chodbách, tu bylo celé Lidstvo, něco přes sto lidi. Byl to pohled budící hrdzu.
Na nevysokém návrší známém jako Královský paliorek trdnil Franklin Otec lupičd, náčelník celého Lidstva. jediný ze všech bojovníkd měl ohromné břicho a ochablé svaly, a proto měl jako jediný výsadu usedlého zpdsobu života. Vedle vypracovaných svald,jimiž se honosili.vddcové tlup, kteří stáli zajeho zády, vypadal téměř zženštile. A přesto jeden z jeho hrdých tituId zněl: Muž.
Ano, nemohlo být pochyb o tom, že Franklin Otec lupičd je prvním mužem Lidstva. Tak to stálo vepsáno v napjatých tvářích bojovníkd, kteří uctivě udržovali od pahorku patřičný odstup. Stejně tak o tom svědčil zájem žen, jež podle hodností a postavení ve Společenství žen zaujaly svá místa na opačné staně velkého doupěte. Svědčil o tom nadřazený pohled, jímž si ostatní ženy měřila jejich představená Otilie, Náčelníkova první manželka. A svědčily o tom konečně i tváře dětí, které se tísnily opodál v neukázněném hloučku: naprostá většina z nich jako by z oka -vypadla samotnému Franklinovi.

Další kapitola